Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

jaroslavburda 

JAROSLAV 'CORVUS' BURDA - MAKROFOTOGRAF ČESKÝ
...počat v podhorském městečku, obklopeném jizerskými kopci, věnuji se převážně přírodě, fotografování, hudbě a grafice. Mou životní vášní jsou louky, řeky a mokřady Jizerských hor, lesy, stráně a údolí Krkonoš, jejichž proměnlivé nálady a krásy se snažím zachytit na fotografiích. Jsem nadšený makrofotograf, amatérský entomolog - badatel, student runologie, knihomol. Rád poslouchám indické rágy a pohanskou hudbu v údolí řeky Jizery a tiché hvozdy vonící pryskyřicí a jehličím, obklopující horskou vesničku Kořenov.

Makrofotografii se seriózněji věnuji ve volném čase od léta 2017. Mým cílem je zachytit přírodu ve své podstatě, půvabu a unikátnosti, tudíž bez nepřirozených úprav a nepatřičných zásahů do fascinujícího koloběhu života. V přírodě mě pravděpodobně objevíte skloněného nad roztodivnými houbami, brouky, lišejníky a mechy. Naopak mě pravděpodobně nikdy neuvidíte ve společnosti lidí. Na svět se dívám optikou umírněného pesimisty a vlka samotáře.

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

4 fotky, v úterý, 7 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Pod takřka nevyslovitelným latinským jménem Agapanthia villosoviridescens se ukrývá hojně rozšířený tesařík úzkoštítý. Tento krasavec o velikosti 10 - 22 mm (bez tykadel) je dobře rozpoznatelný podle výrazného žlutého pruhu, táhnoucího se od hlavy přes celý štít, který je z obou stran ohraničený pruhy černými. Jedná se o běžný druh tesaříka, který se zpravidla vyskytuje na vegetaci, kde se jako polyfágní jedinec živí různými druhy bylin. Obvykle je možné ho spatřit například na pcháči, kopřivě a dalších. Při focení tesaříka úzkoštítého jsem si nepěkně popálil ruce a nohy o jakési ostnaté kytky. Ale za tu alergickou reakci a zarudlé pruhy na kůži to stálo!

Foto © 2018 Jaroslav Burda
3 fotky, v úterý, 8 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Před odpolední službou, jsem hned po ránu vyrazil na Spider Hill. "Kopec", kterému tak přezdívám podle abnormálního výskytu různých druhů pavouků křižáků. Ti ještě své sítě nerozvěsili, ale přesto jsem nafotil několik zajímavých tvorů. Například takový motýlek o velikosti 25 - 33 mm - Okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus). Nádherně vybarvený motýl z nejpočetnějšího druhu čeledi babočkovitých (podčeleď okáčů). Naprosto běžný denní motýl, ale jak nádherně vybarvený! Mám z něho velikou radost.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
6 fotek, minulou neděli, 5 zobrazení, 2 komentáře | makro, příroda
Krátká procházka a tolik úlovků... Ať už je to rozmanitý hmyz, který po přiblížení vypadá až hrozivě - například taková srpice obecná (Panorpa communis) vyznačující se nápadně protaženou hlavou v jakýsi „rypák“. Sameček má navíc na konci zadečku zvláštní útvar, připomínající bodec štíra. Je však zcela neškodný. Nebo taková jepice (Ephemeroptera), symbol krátkosti života. Původ tohoto živočicha se dá vystopovat až do prvohor. U dospělých jedinců nalezneme redukované ústní a trávicí ústrojí. Tento členovec se ve své podstatě vůbec nekrmí. Nepřijímá vůbec žádnou potravu. Obvykle se nedožije více jak 3 dnů (ve výjimečných případech za chladnějších dnů se dokážou dožít až dva týdny).

Dále se objevil obyčejný šnek, brouk z čeledi kovaříkovitých Dicronychus cinereus nebo mandelinka z rodu Gonioctena, pravděpodobně Gonioctena intermedia. Vždy je na co se dívat. Jen mít víc toho času a naopak nemít v zádech ta černá mračna zvěstující přívalový liják :-)

Foto © 2018 Jaroslav Burda
4 fotky, minulou sobotu, 6 zobrazení, 1 komentář | makro, příroda
Procházka za třetí přehradu v Jablonci nad Nisou se vyplatila. Cestou jsem narazil na řadu různých méně či více zajímavých brouků a hmyzu, nejvíce se mi ale líbily následující dva kousky. Jednak Tropiphorus terricola (nemá české jméno) z mé oblíbené čeledi nosatcovitých. Tohoto brouka ve sbírce ještě nemám. A z čeledi kovaříkovitých krásně vybarvený kovařík Ampedus balteatus. Oba foceni na jednom místě, kousek od sebe. Nohy mám sice sežehnuté lány kopřiv, ale stálo to za to.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
5 fotek, minulé úterý, 9 zobrazení, 2 komentáře | makro, příroda
Výprava za klikorohem devětsilovým (Liparus glabrirostris), naším poměrně robustním broukem (mezi klikorohy největším), se vydařila. Několik snímků tohoto krasavce z mé oblíbené čeledi nosatcovitých (povšimněte si výstavního "rypáčku"), jsem fotil cestou na osadu Jizerka, která je ve stinných úsecích hustě lemována právě kvetoucími devětsily. Na cca 50 metrech jsem objevil hned 4 klikorohy. Klikoroh devětsilový je poměrně častý v údolích horských potoků na listech devětsilů a podbělu lékařského. Uvedený druh je největší - 17 - 21 mm. Krasavec!

Foto © 2018 Jaroslav Burda
4 fotky, minulé pondělí, 6 zobrazení, 1 komentář | makro, příroda
Cestou z Horního Polubnýho v Jizerských horách, jsem se toulal po kolejích a zaujala mě hromada vytěženého dřeva a všudypřítomné kůry. V předtuše nějakého zajímavého fotoúlovku jsem nachystal fotoaparát, deštník na ostré polední slunce a co myslíte? Byl tam! Krásný exemplář kousavce korového (Rhagium inquisitor), patřící do čeledi tesaříkovitých. Tesaříci jsou vůbec moji nejoblíbenější brouci. Kousavec korový má nádherně vybarvené žebrované krovky s příčnými černými přerušovanými páskami a prakticky splývá s kůrou jehličnanů, pod kterou samičky kladou svá vajíčka (pouze do oslabených či nemocných stromů, nejedná se tedy o škůdce). Brouka nejčastěji nalezneme v jehličnatých lesích, nížinách i horských oblastech a to prakticky na všech jehličnanech se silnější kůrou (smrk, borovice, jedle, modřín, douglaska). Brouky můžete vidět od dubna až do začátku září, jak posedávají na metrech dřeva, ale také často na květech bylin nebo keřů. Z tohoto tesaříka mám opravdu velkou radost.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
5 fotek, 6.5.2018, 4 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Pár obrázků páteříčka, který poletoval s dalšími jedinci v poloprázdném korytu Jizery. Nedávno jsem fotil páteříčka obecného (Cantharis rustica), který má výrazné červenočerné zbarvení. Tento páteříček je prakticky celý žlutooranžový až hnědý a nedokázal jsem jej zatím přesně určit ani s pomocí komunity. Tak snad později dodám popisek. Na louce seděla taktéž oranžově vybarvená moucha s nevábným jménem výkalnice hnojní (Scathophaga stercoraria), o které mohu napsat snad jen tolik, že miluje čerstvý trus kopytníků :-)

Foto © 2018 Jaroslav Burda
4 fotky, 6.5.2018, 3 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Evodinus clathratus je tesařík, jenž nemá české jméno. Jde o podčeleď - Lepturinae - zahrnující tesaříky, jichž je v ČR a SR na 70 druhů. Evodinus clathratus je téměř celý černý, krovky s variabilní síťovitou žlutou kresbou, nohy zpravidla červené barvy, které nelze přehlédnout. Tento krásný tesařík, až o velikosti 12 mm, je horský druh a na horách jsem ho také objevil. Náhodou spadl do Jizery, přímo před můj objektiv, kde jsem v tu chvíli fotil tzv. "vodoměrky", což není nic jiného než hojně rozšířené vodní ploštice - bruslařky obecné (Gerris lacustris). Tesaříka jsem z vody vytáhl a vyfotil. Bohužel jsem zapomněl zastínit prudké slunce, takže výsledné fotky jsem nechtěně pokazil a jsou přeexponované. Zdali na tohoto tesaříka ještě narazím, je otázka, protože Evodinus clatharus je veden jako málo hojný druh.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
3 fotky, 6.5.2018, 4 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Celý žlutý od pylu, kterého jsou po celé ČR mračna, jsem v údolí řeky Jizery fotografoval kovaříka zeleného. A jak tak ležím, najednou se na mě přišel podívat krásný pavouček, skákavka obecná (Evarcha falcata). Chvilku mě pozorovala svými obřími kukadly, které má kolem celé hlavičky a pak zmizela kdesi v trávě. Naše druhy skákavek (jejich kolem 70) nepoužívají k lovu sítě, kořisti se zmocňují skokem. Opodál, v poryvech větru, balancoval na stéblu trávy běžník kopretinový (Misumena vatia). Na kořist číhá většinou na květech, kterým částečně přizpůsobuje svou barvu. Tento fascinující proces se uskutečňuje na základě přesunu tělesných pigmentů hlouběji do těla. Barevné proměny, která je řízena zrakem běžníka, je schopná jenom samice, přičemž tento proces trvá několik dní, než je zcela dokončen. Povšimněte si, že mnou focená samička běžníka je zcela zelená, na zeleném stéblu trávy. Chytře to matka příroda vymyslela!

Foto © 2018 Jaroslav Burda
5 fotek, 3.5.2018, 4 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus) je hojně rozšířena v celé Evropě, dále v severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Dorůstá velikosti okolo 1 cm a živí se sáním semen rostlin, mrtvých živočichů či vajíček hmyzu. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli - ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje...

Ruměnici jsem fotil kolem nemocnice, kde pracuji. Její tvar a kresba na polokrovkách,mi vždy připomínala štíty afrických domorodých kmenů.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
6 fotek, 1.5.2018, 6 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda, zvířata
Hojně se vyskytujícího černočerveného brouka Páteříčka obecného (Cantharis rustica), jsem fotil na zahradě. Páteříček má uprostřed štítu skvrnu, většinou ve tvaru srdíčka. Z čeledi páteříčkovitých se ve střední Evropě vyskytuje asi 90 druhů. Spolu s dalšími čeleděmi patří do skupiny měkkokrovečných, jejichž tělo a krovky jsou jen slabě zpevněné chitinem.

No a jinak jsem vyfotil mouchy na magnolii :-)

Foto © 2018 Jaroslav Burda
3 fotky, 30.4.2018, 7 zobrazení, přidat komentář | příroda, zvířata
Sýkroka modřinka (Cyanistes caeruleus) focena na zahradě rodičů. Starý vykotlaný strom slouží místním modřinkám jako hnízdo již mnoho let. každý rok zde vyvedou mladé... Foceno mezi kudlibabkami, pavouky a plošticemi :-D Ale podařilo se mi sýkorku zachytit.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
8 fotek, 29.4.2018, 8 zobrazení, 3 komentáře | makro, příroda, zvířata
Při čekání na sýkorku modřinku, než vykoukne z hnízda, jsem si všimnul několika zajímavých, hezky vybarvených ploštic. Bohužel neznám jejich jméno, ale o ploštice se nijak zvlášť nezajímám. Každopádně na fotografiích jejich červená barva moc hezky ladí se šťavnatě zelenými listy a VŠUDYPŘÍTOMNÝM pylem. Toho jsou snad tuny! V lese jsou doslova pylové poryvy. Od pylu je úplně všechno. Brouci, hadi, listy, řeky a samozřejmě fototechnika.

V galerii ještě snímek včerejšího listopasa bobovýho a krásného Člunotvarec čtyřskvrnný (Scaphidium quadrimaculatum), který mi ulétl a mám z něj jedno mizerné foto. Škoda.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
11 fotek, 29.4.2018, 7 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda, zvířata
Dnešní krásný den jsem využil k procházce a udělal několik snímků zajímavých tvorečků. Na hojně rozšířené lupině mnoholisté nebo-li vlčím bobu (Lupinus polyphyllus), jsem objevil hojné počty brouka Listopasa bobového (Sitona gressorius). Tento cca 6 až 10 mm malý brouk s oblibou hoduje právě na vlčím bobu (všimněte si okusů). A kromě spásání tuny listí velice rád... kopuluje. Všude a pořád. Čili několik snímků milého listopasa in flagranti delicto :-) a taktéž jeden roztomilý snímek listopasa odpočívajícího. No, není krásný?! V sudu s vodou jsem našel (ještě živého) okřídleného samečka mravence dřevokaze (Camponotus ligniperda), kterého jsem na sluníčku vysušil a vyfotil na kameni. Dále mám jeden snímek blíže neurčeného hmyzu a černé larvy, ze které bude brouk bázlivec vratičový (Galeruca tanaceti tanaceti). No a na cestě směrem na jindřichovské sedlo jsem vyfotil mládě zmije obecné (Vipera berus), našeho jediného jedovatého hada. Mládě mělo sotva 15 cm, ale syčet už ho máma naučila pěkně.

Mimochodem vlčí bob je invazivní rostlina, která k nám, potažmo do Evropy, byla zavlečena poměrně nedávno a dnes je prakticky úplně všude. Od nížin po hory. Velice agresivní rostlina. Její původ je v Severní Americe. Semena jsou silně jedovatá a požití i malého množství (literatura uvádí asi deset kusů) způsobuje silnou nevolnost a halucinace... Takže pozor na boba!

Foto © 2018 Jaroslav Burda
6 fotek, 22.4.2018, 8 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda, zvířata
Nedávno jsem zde prezentoval nepovedené snímky nejhbitějšího brouka na našem území - svižníka polního (Cicindela campestris). Bylo to mé vůbec první setkání s tímto "rychlonožkou", který je Flashem v hmyzí říši ČR a nebyl jsem na jeho bleskové přesuny absolutně připraven. Při pátrání po nosatém klikorohovi devětsilovém jsem svižníka objevil tento víkend v Jizerských horách. Proháněl se na kamenitém plácku a pochopitelně mi hned několikrát popolétl a nakonec záludně zmizel v lese. V depresi jsem se ploužil směrem na osadu Jizerka a tu najednou v loňském listí vidím (mě již známý) pohyb a rozmazanou zelenou šmouhu. Svižník! Brouk v zeleném fráčku, s obřími kukadly a mocnými kusadly se nade mnou slitoval a ani jednou jedinkrát nevzlétl. V listí "pouze" pobíhal sem a tam a tak jsem jej po kolenou (s makroobjektivem v ruce) pronásledoval. Kam se hnul svižník, tam jsem se plazil i já. Stálo to za to. Klikoroh devětsilový promine, ale svižník je jiná liga! :-)

Svižník za sekundu překoná 120násobek délky vlastního těla. Jen pro srovnání: nejrychlejší člověk na Zemi, Usain Bolt, za sekundu urazí pouhý pětinásobek délky svého těla. Pokud by měl výkon brouka dohnat, musel by se pohybovat rychlostí nejméně 720 kilometrů za hodinu.

Brouci využívají tuto schopnost, aby se uživili. Díky ní dokážou dostihnout téměř jakoukoliv kořist. Teprve nedávno biologové zjistili, že když svižníci sprintují, svět se jim úplně rozmaže. Při takové rychlosti už jejich oči nestačí zpracovávat světelné vjemy.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
5 fotek, 21.4.2018, 8 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda, zvířata
Střevlík Ullrichův (Carabus ullrichii) je nádherný, poměrně robustní brouk, na kterého jsem narazil v Jizerských horách. Střevlíci se kuklí v pozdním létě a dospělci se líhnou již na podzim. Zimu přečkává ve vícero jedincích v hnízdě. Měl jsem to štěstí, že hnízdo tří střevlíků našli v rohu pergoly majitelé v Kořenově a kontaktovali mě. Bohužel s časovou prodlevou, ale jednoho krasavce jsem nalezl, zrovna když hledal stinné místo pod kameny (střevlíci jsou spíše noční dravci, přes den skrytí pod listím, kameny či kmeny). Na prudkém poledním slunci mu asi nejlépe nebylo a tak se snažil vzít nohy na... krovky. Udělal jsem tudíž několik nejnutnějších záběrů a nechal jej běžet. S ohledem na světelné podmínky střevlík "mění" celou paletu barev: od nádherně červené až po zelenou. Vlastní barva střevlíka Ullrichova je však mosazně měděná a na první pohled působí jako dokonalý mechanický model z kovu. Spodní strana střevlíka Ullrichova je zcela černá, včetně očí, kusadel a tykadel. Nohy působí jako by byly odlity z karbonu. Úžasný brouk a jsem šťastný, že jsem si jej mohl aspoň krátce nafotit.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
6 fotek, 14.4.2018, 12 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda, zvířata
Mám malý fotografický sen - perfektně nafotit dlouhososky a dlouhozobky. Hmyz, který vyniká fantastickými leteckými schopnostmi; dokáže například zastavit ve vzduchu a výrazně dlouhým sosáčkem baštit nektar. Dlouhososky velké (Bombylius major) mají tělo ve tvaru trojúhelníku, jsou výrazně chlupaté (jako by byly "medvítkovitě plyšové") a mají pouze jeden pár křídel, kterým kmitají obrovskou rychlostí - podobně jako kolibříci. Na zahradě, především z jara (březen - květen) si jejich vířivý let určitě nespletete. O co rychleji létají a kosmickou rychlostí opylují jeden květ za druhým, tím hůře se fotí. Včera jsem si na ně počíhal a zkusil pár snímků pořídit. Výsledek je daleko za mými představami, ale aspoň si dlouhososky mohu zatím nastudovat. Však ono na ně dojde!

Při té příležitosti jsem vyfotil i včelu medonosnou (Apis mellifera) a (pro mě) zajímavější samotářský druh včely - Čalounici bělonohou (Megachile lagopoda). Ta je od "klasické" včely ihned rozpoznatelná výrazným ochlupením a především tím, že pyl jí neulpívá na třetím páru noh jako jiným včelám, ale pylový aparát mají na spodní straně zadečku. Jde tedy o včely břichosběrné (Gastrolegae). Sameček (teritoriální povahy) má výrazně rozšířené a ochlupené přední nohy, čímž si tyto samotáře nespletete.

A ještě jedna zajímavost související jak s dlouhososkami, tak včelami. Dlouhososky do prvních jarních květů kladou vajíčka. Vylíhlé larvy se přichytí na drobné včely, které navštíví květ a vniknou takto do jejich hnízda. Zde se larvy dlouhososky živí nejen pracně nasbíraným pylem, ale později taktéž včelími larvami. Přes roztomilý vzhled a obdivuhodné letecké schopnosti, jde vlastně o parazitickou, dvoukřídlou (diptera) mouchu, která škodí včelám. Taková je příroda.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
2 fotky, 8.4.2018, 5 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Tak tohle se mi vážně povedlo! Procházím se lesním spáleništěm, slunce praží jako v parném létě, hledám nějakou zajímavost k vyfocení. Znenadání vidím pohyb! Cosi přistálo kus ode mě. Jdu se ihned podívat a zjišťuji, že se jedná o nepatrného brouka zelené barvy (10-15 mm) se zajímavými tečkami na krovkách. Než stačím zareagovat, poodletí dalších 10 metrů a takhle pořád dokola, než se mi jej podaří zázračně vyfotit. Clonou a časem, který mám na fotoaparátu zrovna nastavený. Je to sice clona a čas naprosto nevhodný, zcela špatně zaostřené, ale neumětelsky se mi podaří zachytit brouka Svižníka polního, jenž patří mezi ty nejrychlejší tvory vůbec. Čili malý zázrak! Svižník polní (Cicindela campestris) navíc podléhá zákonné ochraně - je řazen mezi druhy ohrožené.

Svižník za sekundu překoná 120násobek délky vlastního těla. Jen pro srovnání: nejrychlejší člověk na Zemi, Usain Bolt, za sekundu urazí pouhý pětinásobek délky svého těla. Pokud by měl výkon brouka dohnat, musel by se pohybovat rychlostí nejméně 720 kilometrů za hodinu.Brouci využívají tuto schopnost, aby se uživili. Díky ní dokážou dostihnout téměř jakoukoliv kořist. Teprve nedávno biologové zjistili, že když svižníci sprintují, svět se jim úplně rozmaže. Při takové rychlosti už jejich oči nestačí zpracovávat světelné vjemy.

Foto © 2018 Jaroslav Burda
10 fotek, 7.4.2018, 9 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Konečně jsem se dočkal! Překlepal zimu, přežil 3týdenní chřipku, naladil fotoaparát a vyrazil do přírody, která oplývá těmi nejkrásnějšími barvami a tvary. Slunce má sílu a na povrch vylézají nejen květiny, ale také různí hezcí brouci, ještěrky, včely pilně opylují jehnědy a narcisy a ptáci staví nová hnízda. Připojuji několik čistě jarních snímků. Ať vám udělají radost krokusy, bledule nebo třeba nádherně vybarvená ještěrka spěchající podrostem či sýkorka stavějící si hnízdo v dutině prastarého stromu. Konečně mám zase co fotit a zima se snad definitivně poroučí...

Foto © 2018 Jaroslav Burda
9 fotek, 18.11.2017, 17 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
Tento víkend jsem se vydal na lov tzv. ledových vlasů (viz předchozí fotoblog), což je nádherný a velice zajímavý útvar tvořený krystalizujícím ledem skrze póry dřeva. Nicméně při té příležitosti jsem vyfotil i jiné zajímavé houby či květiny. Listopadové mrazíky v Jizerských horách vykouzlily krásné obrázky.

Na jívě jsem našel ledovou krustou pokrytá, průhledná ucha jidášova (Auricularia auricula-judae) v hojném počtu. Krásná houba používána například v čínských pokrmech pro svou specifickou chrupavčivost. Dále na mě z trávy vykukovaly oranžové hlavičky zrnivky (Cystoderma). V mechu se zimou klepaly pouhé 3 - 5 mm velké (!), krásně růžové malohubky (Baeomyces roseus) a na závěr dne mi udělala radost velice zvláštní houba připomínající mleté maso či mozek - čihovitka masová (Ascocoryne sarcoides).

Čili úspěšný den.

Foto © 2017 Jaroslav Burda

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.