Název

Corvův přírodovědný kabinet 197 - Jarní momentky z Jizerských hor, část II.

Popis

Tři dny v Jizerských horách jsem trávil ponejvíce vleže a na kolenou. Nohy a lokty už mám z kraje roku samý kráter, odřeninu a štípanec. Inu, za hmyzíky přes trní, ostré kamení i mravence! Několik záběrů z uplynuvšího víkendu; pro zajímavost se můžete podívat, kolik pozoruhodných "objektů" k focení můžete najít během několika málo hodin. A to jsem si našel ještě čas na básničky S. K. Neumanna, hledání nerostů, montování police a opalovačku na jarním sluníčku.

Ráno, kdy jsou jizerské lesy plné srn, zajíců a divokých prasat, se vydávám na nedaleký jílovitý plácek. Je plný kamení, které mezi načervenalou půdou a podběly, skýtá útočiště různým broukům a pavoukům. V ranních hodinách posvátný klid nenarušuje žádný člověk. Jen já a probouzející se příroda. Nad špicemi smrků krouží jakýsi dravec, z dálky se ozývá temné zvolání krkavců. Poobracím několik kamenů a objevuji schouleného mrchožrouta (Silphidae sp.). Temně černý brouk, který se specializuje na lov plžů (šneků). Pod dalším kamenem objevuji doupě pavouka punčoškáře (Coelotes sp.). Samička zrovna snídá - vysává pokročile rozložený výživný koktejl. Hlídá svůj čočkovitý bělavý kokon a nezajímá se ani o lakově černou mnohonožku, kterou jsem jí zkusmo předhodil.

Opodál se v mechu válí kus nádherného křemene a jiných nerostů. Na kamenitém svahu se s prvními paprsky otevírají žluté hlavičky podbělu, aby se namlsaly slunečního jasu. Na květy se slétají a hodují "trojúhelníkovité", hojně ochlupené dlouhososky a včely samotářky. Onde připlachtí přezimující černopláštík - babočka osiková (Nymphalis antiopa) - sedá mezi kamení, loňské listí a smrkovou kůru. Mezi listy si vyšlapuje slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), asi má naspěch… Na louce pobíhá střevlík fialový (Carabus violaceus). Taktéž chvátá a ani mu nevadí, že má nakřápnutou pravou krovku. Při bližším pohledu objevuji v mechu tří milimetrovou muchničku (Bibio sp.) s velkýma očima blízko u sebe. Je chlupatá podobně jako například roupec, ale mnohem, mnohem menší.

Spoustu zajímavého se dá objevit i mezi srnčím trusem :-) Například nádherně červenočerný vrubounovitý (Scarabaeidae) brouk - hnojník obecný (Aphodius fimetarius). V jednom kompaktním shluku bobků lze najít i desítky těchto koprofilních brouků, kteří se exkrementy živí. Mezi početnou skupinou brouků jsem objevil červenočerného hnojníka obecného, zcela tmavého hnojníka černého a černohnědého hnojníka jarního. Jen neradi se fotografují. Jakmile je člověk vytáhne ze správně uleželého trusu (ve vysušeném se brouci nenalézají), ihned mají tendence se nořit hlouběji, jen aby unikli světlu a všetečnému pozorovateli. Naproti mi naopak přicházejí klíšťata, kterým se v dubnu daří. Jednu krásně vybarvenou samici fotografuji (a nevědomky si odnáším domů mezi prsty jinou). Chtějí se asi kamarádit.

O kus dál, u přítoku, roste a droboučkými hroznovitými kvítky kvete horská bylina potočnice (Nasturtium sp.). Je šťavnatě zelená s bílými květy. Opírá se o starý pařez a tvoří tak pěkný kontrast. Patří mezi naše vzácné, kriticky ohrožené druhy (za determinaci děkuji botanikovi J. Kameníčkovi). U Jizery objevuji mezi namočenými balvany droboučké, žlutavé kvítky. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že nejde o květy, ale o rozpuklé kulovité hlavičky, pravděpodobně nějakých hlenek. Tyto mimozemsky vyhlížející útvary jsem na svých expedicích ještě nezaznamenal. Droboučké, béžovohnědé kuličky jsou posazeny na zelenavém stonku, jenž je téměř transparentní. Ve stonku lze dokonce vidět vzlínající kapičky vody, které jím proudí. Ony "kvítky" tvoří do čtyř směrů rozpuklé kuličky. Uvnitř se nachází "houbovité spory", které vítr roznáší do krajiny. Velice zajímavý objev.

Inu, o zajímavou faunu a flóru není v Jizerských horách nouze…

Foto 2020 Jaroslav Burda

Kategorie a štítky

Nastavení