Název

Corvův přírodovědný kabinet 201 - Jeden den v Kořenově

Popis

Při letmé kontrole oblíbeného stanoviště, kde jsem loni fotografoval tehdy se aktuálně líhnoucí vážky a šídla, jsem zjistil, že současné teploty v nadmořské výšce kolem 750 metrů hmyzíkům nepřejí. Na vážky je příliš brzy a nízké teploty nevyhnali na sluníčko ani krásné brouky svižníky. Udělal jsem si tudíž procházku po okolí a vyfotil řadu zajímavých živočichů, květin, hub a detailů. Aneb co všechno můžete nafotit během několika málo hodin, během jednoho dne v typickém jizerském biomu. Stačí se pozorně dívat kolem sebe a poobracet trochu těch kmenů a kamenů :-) A nezlámat si páteř pádem ze skály, což se mi tentokrát málem povedlo.

Rumištní stanoviště a horské loučky lemující převážně smrkové lesy jsou plné života. Brzy ráno se po zemi svým líným tempem procházejí hlemýždi. Všudypřítomný pyl, který se v poryvech chladného větru mění ve žlutou vánici, usedá a zalézá do všech spár a škvír. Dřevoživné houby na kmenech statných buků jsou ho plné, od pylu jsou brouci i včely samotářky. V suché trávě se prohánějí svižní střevlíčci a pavouci slíďáci, v mechu vykukují cedivky. Do chladného jarního dne se odvážili i nádherně bílooranžoví bělásci řeřichoví. Třepetají se kolem sytě žlutých pampelišek i drobných bílých kvítků, ale jen málokdy usednou. Korzují kolem lesního pásu a nad mokřadem… tam a zase zpátky.

U Jizery mezi balvany pobíhají mravenci; tam, kde se v korytě řeky zachytila různorodá flora, poletují ve velkých počtech kovaříci horští (Ctenicera cuprea) var. aeruginosa s nádherně opalizujícími krovkami v odstínech zelené a fialové barvy. Jakožto létaví brouci přistávají, kde se dá: na kamenech, v písku, trávě i keřích, pocukrovaných "pylovým prachem". Každoročně je zde na jaře pozoruji, jde o typický podhorský/horský druh kovaříků. Ve stejném období se hojně vyskytuje i místní forma páteříčka žlutočerných barev. Při bližším průzkumu keříků, které vyrůstají z podloží Jizery, nacházím obvyklého nájemníka. Droboučkého pavouka křižáka Sturmova (Araneus sturmi). Je zajímavé, že ho nalézám vždy v této lokalitě a to pravidelně u řeky. Má krásné barvy: žlutou, oranžovou a bílou.

Popojdu několik metrů a nacházím složenou smrkovou kulatinu a několik listnáčů. Taková hromada dřeva nenechá v klidu žádného makrofotografa - entomologa amatéra. První brouky, které zde nacházím, jsou drobní pestrokrovečníci mravenčí (Thanasimus formicarius). Nejprve jsem je mylně považoval za žahavé kodulky, ale při bližším ohledání se z nich vyloupli tito neposední krasavci, kteří neúnavně krouží kolem kulatiny. Měl jsem z nich velkou radost. Velmi dobře maskovaní se ve dřevě ukrývali kousavci koroví (Rhagium inquisitor). Jeden z mých nejoblíbenějších tesaříků! Krovky tohoto brouka nesou takřka dokonalé maskovací zbarvení, ale mému ostřížímu zraku dva exempláře neunikly. Opodál seděl na listnáči krásný nosatec klikoroh borový (Hylobius abietis). Místo aby hodoval na smrku, odpočíval na kmeni buku. Patří mezi mé velmi oblíbené klikorohy.

V přilehlém, doposud ještě vyschlém mokřadu, přes nějž lze přejít suchou nohou, jsem objevil nádherného brouka z čeledi roháčovitých (Lucanidae) - roháčka kovového (Platycerus caraboides). Trápil jsem se s ním snad hodinu, ale nebyl sto ani na vteřinku posedět. Focení se mu nelíbilo. Vedle pestrokrovečníka můj další prvonález! A to vše v jeden den.

Okolní svahy, pokryté kamenitou, snad čedičovou pemzou, doslova kvetou nádhernými violkami trojbarevnými (Viola tricolor). Kam oko dohlédne, svítí žluté hlavičky pampelišek a mezi nimi kvetou modré pomněnky a všelijaká podhorská květena. Jen oči přecházejí! A když člověk nakoukne do lesa, kde převažují bukoví velikáni, poobrací několik hnijících kmenů, objeví celý mikrosvět, plný nejrůznějších tajemných tvorů a podivností. 2 mm drobný štírek z řádu pavoukovců mi utekl, ale pod kmenem jsem našel například 11 mm velké plže s hezkou spirálovitou ulitou. Můj další osobní prvonález, spadající mezi plicnaté plže do čeledi Clausiliidae - závornatkovití , rodu Macrogastra - řasnatky. O jaké konkrétní řasnatky jde, netuším, ale jsou opravdu velice pěkné a zajímavé. Jde o vlhkomilné lesní plže, kteří se zdržují jak na povrchu, tak především pod kůrou i v tlejícím dřevě, pod spadlými větvemi, pokácenými stromy apod. (záleží na konkrétním druhu). S řasnatkami se setkáme převážně v podhorských/horských oblastech, ale i v údolích.

Jeden den a tolik zážitků a objektů k focení, příroda je mocná čarodějka!

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda

Kategorie a štítky

Nastavení