Název

Corvův přírodovědný kabinet 229 - Křižák obecný

Popis

Křižák obecný (Araneus diadematus) - Křižák, je vedle domácích pokoutníků, pravděpodobně nejznámější a nejhojnější pavouk, se kterým se můžeme v naší přírodě setkat. Bezpečně jej poznají takřka všichni i přes jeho barevnou variabilitu: od černohnědé po tmavohnědou, světlehnědou, červenohnědou, oranžovohnědou a zlatohnědou. Díky výrazné kresbě, téměř nezaměnitelný druh křižáka.

Křižáci tkají poměrně rozměrné kolové pavučiny (mohou mít v průměru až půl metru) a na svou kořist vyčkávají buď uprostřed sítě nebo se schovávají poblíž v úkrytu, často pod listem. Ačkoliv se jedná o druh, který je aktivní především v noci, setkáme se s číhajícím křižákem uprostřed sítě i ve dne. Při vyrušení se velmi rychle stahují do úkrytu. Měl jsem to štěstí, že křižák, zachycený na snímcích se přesunul na vrcholek uschlého bodláku a měl jsem tak příležitost jej vyfotografovat. Křižáci tkají a opravují své potrhané sítě ve večerních hodinách a to každý den. Znehodnocené pavučiny konzumují a doplňují tak energii. Výroba pavoučích vláken (z bílkoviny zvané fibroin), je totiž velice energeticky náročná. Proto neničte pavučiny těchto záslužných tvorů.

Křižák se průměrně dožívá tří let. Dospělci se vyskytují od května do července a poté na podzim od září do pozdního podzimu. Mláďata se po vylíhnutí drží pohromadě, jak si můžete prohlédnout na přiloženém snímku, až po pár týdnech se rozlézají do okolí. Vývoj tohoto křižáka je dvouletý. Stejně jako většina pavouků má jedovou žlázu, ovšem kousnutí křižákem není pro člověka životu nebezpečné.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, louka
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2021 Jaroslav Burda

Kategorie a štítky

Nastavení