Název

Zoo Liberec

Popis

Dovolená, den pátý, zoo Liberec. Po roce jsme se podívali do jedné z vůbec nejstarších zoologických zahrad v Evropě. Počátky zoologické zahrady v Liberci, které jsou pevně spjaty s činností ornitologického spolku, lze zaznamenat už na konci 19. století. Vzhledem k tomu, že do zoo to mám 20 minut tramvají, která traverzuje mezi Jabloncem a Libercem každou čtvrt hodinku, expedic za zvířátky bych se za těch 37 let opravdu nedopočítal. Do zahrady (a přilehlé botanické expozice) jsme pravidelně jezdili již s dědou, který vozil paviánům banány. Ještě si živě vybavuji primáty v klecích, skrz které metaly do davu exkrementy :-) Mám tedy slušný přehled o změnách, vrcholech i hubených obdobích zoo. Za ten uplynuvší rok se zahrada zase posunula o kus dál. Ať už po stránce vizuální prezentace, výstavby expozic, odpočinkových míst či nových exemplářů. Grafické cedule jsou v Liberci již nějaký ten rok a stále je považuji za ty nejhezčí, které jsou v zoologických zahradách k vidění. Přibyly i nové, například vědomostní kvíz o českých lesích - skvělé. Je fajn, že zmizely ty katastrofální kresby od Urbana… Pavilon tropů je čím dál krásnější a tematicky skutečně povedený (viz jeden snímek). Vynikající nápad jsou menší boxy s exotickými žábami. Parosničky i pralesničky jsou opravdu skvostné! Škoda jen, že na ně není lépe vidět. Bez blesku se fotografovat nedají vůbec a blesk se na zvířátka nepoužívá. Největší radost mi udělala změna u výběhu paviánů; prosklený bok s odpočinkovou zónou je fantastický posun. Konečně může člověk sledovat tyto zajímavé tvory nejen přes drobná okýnka pletiva. A především se dají paviáni konečně i vyfotografovat, což bylo doposud prakticky nemožné. Sice přes sklo, ale když člověk najde neumatlané místo, tak to stojí za to. Dřevěná pozorovatelna u sudokopytníků, je naopak skoro zbytečná, aspoň tedy pokud člověk není fanatický fanoušek těchto zvířat. Z mé zkušenosti se kozorožci, nahurové, nyaly, samborové, urialové a různé "jiné kozy", míjejí u návštěvníků účinkem. Leda, že by se počítalo s obměnou zvířat v tomto výběhu, pak by bylo posezení fajn. Velice mě potěšili soby, známé koně Převalského jsem v Liberci nečekal. Bohužel mi chybí již nějaký ten rok vlci hřivnatí, které jsem měl opravdu rád a bohužel je nemám vyfotografované. Také jsem se těšil na svého oblíbence - výrečka bělolícího, ale na jeho místě se pyšně procházel korunáč. Plameňáci si střeží v hnízdech vejce, malá lvíčata měla samozřejmě úspěch. Pobavilo mě vodní řádění pelikánů a ukázal se i rošťák z Nového Zélandu Nestor kea - můj oblíbený pták. Co mi však leze nevýslovně na nervy je vláček, který nesmí chybět snad v žádné zoologické zahradě, ale ještě větší zlo jsou ta hlučná elektrická auta, v kterých smradi krouží hodiny a hodiny stále dokola. Jako kdyby bylo potřeba v zoologické zahradě děti zabavit čímkoliv jiným než zvířaty, kvízy, nějakou tou dobrotou u makaka či suvenýrem. Za tenhle hlučný výdobytek civilizace bych nechal autory uklovat supy. Opět se mi líbily dřevěné sochy. Ať už ty starší nebo nové, například modrý pták (směrem k východu ze zahrady). Nadchnul mne ornitologický orloj, skvělý nápad, který má úspěch. A připomínka na závěr: ta nejhezčí trika mají OPĚT zaměstnanci :-) Nedají se koupit (jak jsem se ujistil na pokladně) a je to vážně velká škoda. Hned bych si tak tři kousky vzal! A úplně poslední noticka: po investici do pamětní mince u ledního medvěda, nám vypadla mince z polské zoologické zahrady ve Wroclawi s nosorožci :-) Záhada.

Foto 2019 Jaroslav Burda

Kategorie a štítky

Nastavení