Název

Corvův přírodovědný kabinet 189 - Pestrý svět pestřenek

Popis

Pestřenky (Syrphidae) - Mezi jedny z mých nejoblíbenějších dvoukřídlých (Diptera) patří už od malička pestřenky. Díky dědovi, který provozoval brtnictví (nebo-li včelařství), jsem měl vztah ke včelám (blanokřídlí - Hymenoptera) a od nich už byl jen kousek k obdivování tzv. hoverflies (jak se jmenují v angličtině) - na místě se vznášejících pestřenek, které jsem lákal na nastavený prst, a o nichž jsem věděl, že to jsou "vosičky, které neštípou". U fotografování brouků, pavouků a jiného hmyzu, ale také květin a různých bylin, často tyto variabilně zbarvené krasavice potkávám. Z letmého okukování se postupně stala vášeň a obdiv k těmto zajímavým tvorům, opylovačům a regulátorům škůdců, na kterých si pochutnávají.

U pestřenek mě nejvíce fascinuje jejich obrovská rozmanitost, bohatá barevná variabilita a především pak mimetizace čili umění napodobit jiné druhy, především pak blanokřídlé. Řada pestřenek tak zcela záměrně připomíná například ochlupené včely a čmeláky, jiné jakoby z oka vypadly kutilkám, vosám, sršním, hrabalkám či jiným žahadlovým blanokřídlým druhům. Některé pestřenky jsou výrazně žlutočerné, jiné naopak nenápadně zbarvené černé druhy. Řada pestřenek na první pohled může připomínat i obyčejné mouchy - například pestřenka prosvítavá (Volucella pellucens), další vás překvapí svou zlatě se třpytící hrudí - Lapposyrphus laponicus nebo vertikálními a horizontálními pruhy - pestřenka červenonosá (Helophilus trivittatus). Všechny zmíněné si můžete prohlédnout v přiložených fotografiích.

Že jsou pestřenky skutečně zajímavými tvory hmyzí říše, svědčí například fakt, že nejméně prozkoumané pestřenky podčeledi Microdontinae, v dospělosti vůbec nepřijímají potravu a žijí nejčastěji v korunách stromů. A tak, na rozdíl od ostatních druhů pestřenek fixovaných na koruny stromů, je jejich pozorování, fotografování a sběr velmi obtížný. Mezi další zajímavosti patří kupříkladu i systém termoregulace, kterou se poprvé zabýval Francis Gilbert ve svém článku Thermoregulation and structure of swarms in Syrphus ribesii (Syrphidae) z roku 1984. Jedinci byli schopni si udržet svou tělesnou teplotu cca o 10-14 °C nad teplotou okolí. Aktivace pestřenek je, stejně jako u ostatního hmyzu, limitována zahřátím se na minimální aktivační, respektive letovou teplou. Procesy jako let jsou velmi energeticky náročné. Hmyz se potřebuje dostat na minimální letovou teplotu, která je z pravidla o několik stupňů vyšší než teplota okolí. U pestřenek je to přibližně 32 °C při okolní teplotě 20 °C. Ve svém článku Gilbert zmínil i možný vliv rychlosti zahřívání na pohlavní výběr: schopnější samci se dokážou zahřát rychleji, a mohou tedy aktivovat dříve, díky čemuž dorazí dříve na místo, kde se dvoří samičkám a mají tedy výrazně lepší šanci samičku zaujmout. Ovšem celý systém termoregulace, zahřátí i chladnutí je mnohem zajímavější.

Po celém světě je známo přes 6100 druhů pestřenek, což samozřejmě není konečný počet a každým rokem je popsáno mnoho nových druhů nebo i rodů, a to dokonce i z území Evropy. Studnicí nepopsaných druhů jsou však stále především tropy. Čeleď Syrphidae je kosmopolitně rozšířená a vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy. V České republice je něco přes 400 druhů pestřenek. Čeleď pestřenkovití je schopná migrovat i na velké vzdálenosti. Za hlavní činitele migrace jsou považovány vzdušné proudy, které pestřenky využívají ke své migraci.

Kořenov, Jizerské hory/Jablonec nad Nisou
Mapovací čtverec: 5258/5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda

Kategorie a štítky

Nastavení